Volební program je důležitý, i když ho nikdo nečte. Proč?

  person writing on a book

Volební program kandidátů, stran a koalic je něco jako Yetti. Všichni o něm mluví, ale nikdo ho nikdy neviděl. Proč to tak je? A proč je pro strany i voliče nebezpečné ho nemít?

Volební program je nebezpečný nástroj

Pokud se někdo uchází o veřejnou funkci a nedokáže jednou větou jednoznačně odpovědět na otázku, co chce po zvolení změnit, měli by voliči zpozornět. Je totiž velmi pravděpodobné, že takový kandidát nesleduje záměr prosadit změny, ale zkrátka jen získat křeslo. A takové lidi v politice přece nechceme.

Stejně tak pokud někdo odkazuje tazatele na volební program a sám není schopen jednoznačně otázku zodpovědět, raději pryč od něj.

Mimochodem, pamatujete si na legendární rozhovor Daniely Drtinové s Adrianou Krnáčovou v DVTV o programu ANO, který neexistoval? Bez ohledu na stranické sympatie je nutné konstatovat, že tato politická praxe není správná. Slíbit, že všechno prostě zařídím, aniž bych řekl jak, je populismus.

Volit politiky bez jednoznačného volebního programu je proto velmi nebezpečné a lidé by se takovým lidem měli vyhnout. A naštěstí to tak spousta lidí i dělá. Což je klíčová informace pro kandidáty: jestli nechcete přijít o voliče, mějte volební program. I když ho nečtou.

Voliči nečtou, novináři hledají chyby

Ale proč je volební program tak důležitý, i když ho nikdo nečte?

Čtou ho novináři. Nebo v něm spíš hledají chyby. A pokud novinář napíše, že kandidát X nemá program nebo v něm slibuje nesmysly, voličům tato informace stačí. Nebudou si to dál sami ověřovat.

Takové situaci by se kandidáti měli vyhnout. Ale to pochopitelně není jediná motivace. Jak píšeme v našem ebooku, je velmi praktické utříbit si programové priority na jeden papír. Zlepšíte si tak argumentaci, zapamatujete si klíčové informace a sami přijdete na celou řadu nedostatků, které by jinak zůstaly skryté.

Jak by měl volební program vypadat? A proč byste měli zapomenout na dlouhé litanie? Tak na to se podíváme příště.

Co na to říkáte?
Sdílet článek